Odkaz jednoho moudrého starce

Pro Vás všechny, ale především pro Tebe, Leni (Lenča na signálech)

Kdysi v dávných dobách žil jeden velmi moudrý stařec. V mládí byl geniálním vědcem a vynálezcem, nicméně postupem času se přeorientoval spíše na filosofa a myslitele. Byl proslulý jak svoji geniálností, tak svoji laskavostí, a také tím, že velmi dlouho hledal víru, která by mu seděla. A nakonec ji i našel, na sklonku života se stal konvertitou a žil křesťanským životem.

Za starcem přišel jeden mladík, který byl jeho velkým obdivovatelem a ctitelem, ale zároveň nemohl pochopit jeho obrácení ke křesťanství, protože byl zatvrzelým ateistou a uznával, stejně jako stařec sám za mlada, pouze lidské myšlení a vědu. Stařec ležel na posteli, nemohl se pohybovat a mluvil jen velmi pomalu a těžkopádně. Celé dny a noci se modlil, i přes všechnu bolest se usmíval a dával laskavé rady všem lidem, kteří k němu přicházeli.

,,Otče, budu k Vám mluvit na rovinu“, mladík se neostýchal a začal zpříma, ,,velmi si Vás vážím a obdivuju Vás i Vaše dílo, ale nechápu, proč jste křesťan. Jistě, uznáváte jakousi humánnost, to by měl dělat každý normální člověk, ale absolutně mi nejde do hlavy, jak můžete věřit i křesťanům a křesťanskému Bohu. Co to je za nesmysl, že by někdo proměnil vodu ve víno? A jak by mohl ten někdo potom vstát z mrtvých? A proč by to dělal? Nemyslete si, jakmile jsem se dozvěděl, že jste se stal křesťanem, okamžitě jsem si všechno nastudoval, protože jsem myslel, že to všechno dává nějaký smysl, když tomu uvěřila tak moudrá osoba, jakou jste Vy. Ale nechápu Vás, musel jste se zbláznit,“ mluvil rychle a přerývaně mladík a v jeho očích bylo možno spatřit trochu zklamání.

,,Vy těm nesmyslům opravdu věříte? Vy věříte, že Ježíš, ten chudý člověk, byl vlastně Bůh? Vy věříte, že seslal jakéhosi Ducha, který Vás ochraňuje a vede? Vy věříte, že Bůh je spravedlivý, když já mám, co jíst, a milióny lidí umírají hlady? Nedává to přece smysl!,“ mladík cloumal nebohým starcem a vyléval si své srdce, ,,Vy opravdu věříte tomu, že když se pomodlíte, tak se stane to, co je pro Vás nejlepší? Vy opravdu věříte, že Bůh je spravedlivý, když máte, kde spát, a milióny dětí musí pracovat ve dne v noci, aby uživili svoji rodinu? Vždyť to nedává smysl, proberte se,“ mladík už skoro křičel a roztřeseným hlasem se snažil ,,přivést starce k rozumu“.

,,Vy opravdu věříte ve spravedlivého Boha? Tak proč Bůh, když vidí, jak denně zabíjejí v nemocnicích nenarozené děti, nějak nezasáhne, když je všemocný? A… A Vy opravdu věříte, že Bůh je všemocný? Tak proč existují vrahové, postižení, nenávist, korupce, bída, hladomor, drogy, šikana, pedofilové, zlo a…,“ mladík skoro nemohl popadnout dech a přerývaným hlasem pokračoval, ,,Vy tomu opravdu věříte? Strávil jsem hodiny studiem Bible, jen abych přišel na to, jak těm nesmyslům můžete věřit… Bůh je spravedlivý a všemocný, a přesto se tohle všechno děje? A Vy, moudrý člověk, ten nejmoudřejší na světě, tomu všemu věří? Nedává to smysl, pane, nedává to smysl… Ptal jsem se všech křesťanů, co znám, zoufale jsem se snažil Vás pochopit, a… Nedává to smysl… Vy tomu všemu vážně věříte?“ Zoufalý mladík s roztřeseným hlasem, ten mladík, který miloval dobro, a neměl rád tuhle zemi, protože byla prý na něj moc krutá, tak tenhle mladík s vytřeštěnýma očima sledoval, jak stařec s úsměvem přikývnul a položil mu laskavě svoji vrásčitou ruku na rameno. ,,Ano, věřím tomu všemu,“ zašeptal, ,,ale přesto si myslím, že ses nikde nedočetl to nejdůležitější nebo možná si to nepochopil…“

Jakmile se mladík na vlastní uši přesvědčil, že stařec věří, nechtěl už nic slyšet. ,,Nashledanou, nemáme si, co říct, jste pro mě blázen… Nechci už nic slyšet. Nedává to přece smysl, ta Vaše zatracená víra nedává smysl, nic nedává smysl,“ zopakoval vzrušeným hlasem se slzami v očích a běžel pryč.

,,Neřekli Ti to nejdůležitější. Říkáš, že nic nedává smysl…“ Stařec pomalu šeptal, usmíval se čím dál víc a díval se za mizejícím mladíkem, který se s pláčem utíkal kamsi skrýt před tímto hrozným světem.

,,Tobě to nedává smysl, vidíš, a nám vlastně taky moc ne… Věříme tomu všemu, ale my hlavně věříme tomu, že všechno jednou ten kýžený smysl dostane…“, a bezzubý úsměv prozářil starcovo ochablé tělo a člověk by v tu chvíli přísahal, že stařec je vlastně krásnější, než všichni mladíci světa dohromady.

,,Všechno…dostane…smysl…,“ usmíval se génius a byl šťastný, nesmírně šťastný, že za ním mladík přišel, protože věděl, že i když to na první pohled bylo neobohacující setkání, věděl, že to jednou všechno pochopí a smysl toho setkání uvidí oba… Vlastně nevěděl to, ale věřil tomu...

...a věřit je víc, než vědět, to pochopil po devadesáti letech svého neobyčejného života-