,,Deníků už nám netřeba"

Všichni naši přátelé, kterým jsme po dva měsíce nakukovali do deníků, se po patnácti letech sešli na jednom místě a společně napsali toto prohlášení. Některé rozvedené, jiné vdané, někteří svobodní, jiní ženatí, někteří šťastní, jiní v depresi, některé bezdětné, jiné s třemi dětmi. Ale všichni o patnáct let zkušeností těžší. Slovo dalo slovo…

Pochopili jsme, že v období zamilovanosti je vždycky všechno stokrát jednodušší. Případné konflikty se řeší stokrát rychleji a usmíření jsou stokrát vřelejší. Ale co potom? Co potom, až zamilovanost jednoduše odezní? Inu, potom jsou dvě cesty. První je jednoduchá – rozchod, v horším případě rozvod. A hledat dál a začínat znovu a doufat, že tentokrát to už bude ,,ten/ta pravý/á“. Jenže starý známý scénář se opakuje, zamilovanost prostě zmizí a opět máme dvě cesty, přímou – rozchod, rozvod; nebo tu klikatou – zkusit vystavět na křehkých základech vytvořených fyzickou přitažlivostí a vzájemnými sympatiemi něco strašně pevného. Ale pozor, stojí to hrozné práce a moc se to už nenosí.

Budiž, řekněme, že jsme našli ony dva odvážlivce, kteří se rozhodli jít tou druhou cestou i přesto, že na ní budou skoro sami a okolí na ně bude koukat jako na výstřední šílence, možná jim i házet klacky pod nohy.

Jak po téhle cestě dojít až do cíle? Možná by bylo nejlepší odpovědět si prvně na otázku, co je vlastně cílem. Myslíme, že cílem je co největší štěstí co největšího množství lidí. To znamená štěstí nejen samotných partnerů, ale šťastné a šťastně vychované děti, šťastné prarodiče, šťastné rodinné známé, ale třeba také  všechny šťastné rodiny, kterým jeden z partnerů po rozvodu nevlezl do rodinného zelí a nepožádal manželky bližního… Však víte.

Všichni mluví o tom, že láska je hodnotnější než zamilovanost, ale málokdo tomu věří. Málokdo to totiž zažil. Málokdo totiž zažil, jaké to je, když máte s někým patnáct let staré fotky. A když si je u kávy prohlížíte a smějete se na celé kolo. Když někoho znáte do hloubky a někdo zná Vás. Když máte v někom hluboké kořeny a někdo je má ve Vás. Je to skoro jako být si klidnými přístavy v rozbouřeném světě volajícím po neustálém a stejně nikdy neuskutečnitelném vzrušení. A někteří z nás to prožili, někteří to prožívají a někteří to znají pouze z vyprávění, ale shodli jsme se na tom, že je to neuvěřitelně silné a fajn. A ještě něco. Pamatujte, že když nestíháte, nestíháte spolu, když brečíte, brečíte spolu, když nadáváte, nadáváte spolu, když jste kritizováni, jste kritizováni spolu a když spíte, spíte spolu - - -