Velmi pevné vztahy

Projekt MF Dnes Studenti píší noviny, téma Soužití manželů a partnerů a můj článek k tomuto tématu... Třeba mi to i otisknou:o)

Vychodili spolu celou střední. Rostli si navzájem před očima a měli se rádi. Nebyla to žádná láska na první pohled, blesk vyšlehnuvší z jeho očí a její rozbušené srdce, ne, byly to vzájemné sympatie a nekončící diskuse o přestávkách. Měli se rádi, a měli se rádi čím dál víc. Začali spolu chodit. Dá se to tak vůbec nazvat? Chodili spolu přece už dávno a dávno byla mezi nimi tato nepsaná dohoda, teď to zpečetili jen tím, že se konečně vzali za ruce a políbili. Nedlouho po maturitě se vzali. Začal pracovat, bydleli v bytě po její babičce, porodila mu krásného syna. Byli šťastní, oba byli šťastní, když si spolu povídali o obyčejných věcech. Čekala druhé dítě, malý začal chodit do školky a velký si zase ženu rozmazloval, našetřili si dokonce na dovolenou v horách.

Bylo to zkrátka takové normální rodinně štěstí. Žádné prudké výkyvy, žádné poblouznění hormonů, žádná zbytečná vášeň, sex na jednu noc, výbuch extáze a téměř vzápětí rozchod a myšlenky na sebevraždu. Nebylo to žádné ,,nenávidím a miluji“, extrémní chtíč, zkrátka nic, o čem by se daly točit vzrušující filmy, prostě spokojený a klidný život. Mohli takhle žít až do smrti, mohli mít ještě dvě děti, třeba si i postavit malý domek, ona by mohla studovat dálkově a on by si z ní dělal laskavou srandu, mamina studuje, podívejme se na to. A ona by ho za to lehce plácla přes ruku a pohrozila by mu. Děti by šly navštívit bábu, on na procházku se psem a ona by mu vyžehlila košile a potom si u televize dala čokoládu. Mohli spolu zestárnout a potom společně zvládnout i její rakovinu prsu. Mohli se radovat z vnoučat a chodit spolu na procházky (opatrně, má přece artrózu!). Mohli.

Jenže ona si čím dál častěji četla noviny. ,,Mít jednoho partnera po celý život odporuje biologické podstatě člověka,“ hlásaly titulky. ,,Nesmysl,“ pomyslela si a odhodila noviny. Jenže čím úporněji se snažila tuhle větu zapomenout, tím víc ji viděla všade kolem sebe. ,,Prožívala jsem někdy něco takového?“ vrtalo jí hlavou, když koukala na erotický thriller. ,,Já žiju asi úplně špatně,“ blesklo jí hlavou, když slyšela nejnovější hit od té slavné zpěvačky se sexy hlasem. Její rodinné klidné štěstí, ta rovná čára vytvořená z drobných radostí a starostí se jí najednou nelíbila. Chtěla prožívat to, co ostatní, křivku vytvořenou z nesnesitelné vášně, zoufalého zbožňování a hysterického jekotu. Rozvedli se. Vystřídala několik partnerů, měla, co chtěla, pochopila, o čem jsou romány a konečně si nepřipadala jak z jiného světa – už neměla jen jednoho muže a tiché štěstí.Ale děti už nebaví ty neustálé hádky mezi matkou a otcem, nebaví je vidět u matky každý rok jiného muže a zapomínají na vše čím dál častěji na divokých kalbách. Ona je čím dál starší a není, kdo by jí podpíral při dálkovém studiu a rakovině prsu. Nemá s kým chodit na procházky. Jestli je šťastná? Tvrdí, že nikdo nemůže být úplně šťastný a že u ní to vlastně lepší ani být nemohlo. Jen, těžko říct proč, občas nadává na všechno kolem…

Nechci odsuzovat páry, které se rozvedly ze závažných důvodů, ne každý má holt to štěstí, že najde tolerantního a milujícího partnera, kde se na vztahu pracuje, ve vztahu se miluje a ve vztahu se odpouští. Ne každý má totiž to štěstí, že pochopí, že stálý partner a pevné rodinné (žádné velmi křehké!) vztahy jsou zárodkem štěstí. Tichého, rodinného, domácího. Mrzí mě jenom to, že je stále více párů, které se rozvádí, poněvadž je to moderní. A chtěla bych poprosit, aby se do toho všeho přestala montovat biologická stránka člověka, sexuální uspokojení a jiné věci. Může to totiž negativně ovlivnit pohled na život nejen lidem jako je ona, ale především nám mladým. Chci, aby se každý řídil svým zdravým rozumem, ne tím, co je nám dnes a denně předkládáno. Když půjdu do vztahu s tím, že to stejně dřív nebo později musí skončit, protože vztah na celý život by přece odporoval přirozené biologické podstatě člověka, jak bude asi potom ten vztah vypadat? Už mám po krk té všeobjímající lascivnosti, promiskuity, oplzlosti a sobeckého sexu. To lidem, kteří chtějí milovat opravdu, úplně a oddaně, moc neřekne. Co takhle psát a zpívat radši něco o darování krve?