Proč čtu Bibli?

Proč čtu Bibli? ,,Protože je svatá,“ napadlo mě okamžitě a téměř ve stejnou chvíli jsem se rozesmála. Takhle rozhodně ne, to není argument hodný studentky gymnázia, jako bych slyšela našeho profesora na společensko – vědní základy. Argumenty - neargumenty, hodné - nehodné, stejně čtu Bibli z jiného důvodu…

Proč jen nejsem anděl, mystik či prorok? Četbu Písma bych považovala za věc naprosto přirozenou, asi jako mají děti pohádky a dospělí noviny, v horším případě bulvár. Ne, já jsem člověk nedokonalý, který se pořád snaží být dokonalý a pořád mu to nejde. Mám tolik možností, jak trávit svůj volný čas a utrácet svoje (v horším případě cizí) peníze, můžu říkat tolik slov, dělat tolik věcí a myslet si tolik, co chci, že mi můj život se všemi těmi možnostmi až příliš připomíná naši troubu. Co? Troubu? Vysvětlím hned.

Onehdy jsme si koupili novou troubu. Taťka – zbrklost sama -  návod hned někam hodil, takže jsme na všechny funkce museli přijít svépomocí a metodou ,,pokus – omyl“. Jako jo, nakonec trouba nějak ,,fachčila“, ale pěkně jsme se u toho všichni zapotili.  A nakonec jsme po prozkoumání znovunalezeného návodu zjistili, že trouba má vlastně mnohem víc funkcí. Skončilo to jako v pohádce, ,,…a potom žili všichni šťastně s troubou a s návodem až do smrti…“

Jistě tušíte, kam tím mířím. Jo, člověk je jako trouba. Teď se omlouvám, jestli jsem někoho urazila, radši to přece jenom ukážu na sobě, to bude jistější. Přes všechna líčidla, parfémy a technická udělátka jsem pořád prostě jenom trouba. Taky jsem všechno zkoušela metodou ,,pokus – omyl“ a taky jsem tak nějak žila. Ale s návodem jde všechno hned líp… A cože tak asi může být můj návod, ví už někdo? :o)

Cítím, že při čtení Starého zákona v sobě neobjevuju žádné nové funkce, odhaluju jenom to, co ve mně je naprogramované, jenom jsem to postupem času nějak pozapomněla (třeba fajnové Desatero či moudrá Přísloví).

A při čtení Nového zákona v sobě odhaluju dokonce i nějaké nové funkce. Kdo by to byl řekl, jakou radost může můj organismus pocítit, když naprosto nelogicky naprosto jen podle příkladu Mistra s velkým (naprosto velkým) M odpustím naprosto komukoliv naprosto cokoliv? 

Jsem ráda, že jsem si našla svůj návod na život. Někdo možná protestuje ohledně verifikace tohoto návodu. ,,Proč zrovna Bible? Jak víš, že právě to je ten skutečný návod na život?“ Nevím to. Já tomu věřím. Lidé věří ostatně horším věcem. Mimochodem, taky přece nemám jistotu, že návod na troubu psal skutečně ten ,,pravý“… Taky to nevím, věřím tomu. Tak proto čtu Bibli, je to takový můj návod na život. A občas je dobré do návodu mrknout. Jen tak, pro dobrý pocit. Zní to opět skoro jako v pohádce. ,,…a tak žila šťastně s Písmem až do smrti…“ Fajn, jen bych, po přečtení Návodu (s velkým N), tu poslední pohádkovou větu z pohádky trochu poupravila, ,,…a tak žila šťastně s Písmem i po smrti…“:o)