Vždycky jsem si přála nějakou dobrodružnou smrt. Třeba v horách, při záchraně úplně cizí a křehoučké ženy. Nebo při požáru, při vynášení úplně cizího dítěte. Nebo zastřelená v úplně cizí budově úplně cizími teroristy. Nejlépe místo úplně cizí těhotně ženy. Ale moje sobotní návštěva brněnského hospice u mě vyvolala nečekaný zvrat. Přeji si smrt v hospici, obklopena těmi neuvěřitelnými sestřičkami a doktory, nádhernou primářkou a hlavně tou…tou vůbec ne cizí láskou…
Vešla jsem do hospice a první věc, která mě zarazila, byl neuvěřitelný klid. Ve srovnání s nemocnicemi zkrátka božský. A plno světla a oken a obrazů a květin a žádného nemocničního zápachu, ale klid, jen klid, jen klid…
Proč by měl existovat zákon o euthanasii, když fyzická bolest se dnes dá zcela odstranit? Jde o psychiku. A přece nebudeme věty typu: ,,Na nic už tady nejsem užitečný“ či ,,Nikdo mě tu nechce, jen Vám přidělávám starosti“ řešit vraždou, ne? V hospicích se život uměle neprodlužuje, jak si někteří mylně myslí, ale tělu se zkrátka nechá dosloužit. Vždyť třeba právě ten poslední měsíc, co byl člověku dán, může znamenat obrat v životě někoho jiného…
A co teprve odpovědnost těch chudáků doktorů, kteří by měli vraždit?
,,Víte, nemohlo by se to s babičkou nějak uspíšit? Říká, že už tady na nic není a lepší by bylo, kdyby zemřela… Máme pocit, že se jenom trápí…“
,,A víte co? Tak si babičku uškrťte sami…“
Kolem chodily usměvavé zdravotní sestřičky s hlubokým pohledem a já si jen říkala, co by vlastně dělaly, kdyby existoval zákon o euthanasii? Komu by pomáhaly? Koho by držely za ruku? S kým by se obětavě bavily až do noci a kdo by obohacoval jejich životy? Nebylo by nechat se zavraždit moc jednoduché a sobecké vůči nim?
Opravdu chceme zabíjet každého, pro ,,koho by bylo lepší nežít“? Nebylo by nakonec lepší nežít pro všechny postižené? A chudé? A nemocné? A… Kdyby měli žít pouze šťastní a zdraví lidé, kteří nejsou nikdy ,,na obtíž“, moc by nás tu nebylo. Život je těžký, ale vražda není nikdy řešení. A hlavně je nevratná…
Je to paradoxní. Všichni nadšeně podporují toho, kdo chce jet do Holandska, aby mohl ,,dobře zemřít“. A všichni nadávají, že u nás nemůže, u nás na to nejsou paragrafy. Ale… Když chce ten člověk tedy tolik zemřít, proč nejde a neskočí z mostu? To může i u nás… Víte proč? Kdyby něco takového chtěl udělat, už by na Nuseláku stála TV Nova a plno záchranářů. A ,,podařilo by se zachránit lidský život“, jak by se hlásilo ve zprávách… Co takhle udělat rovnou most pro sebevrahy? A k tomu zákon o euthanasii a trest smrti a… Mám pocit, že takhle nějak vždycky začínají války. Nedostatkem lásky a ochoty řešit problémy moje i ostatních, ty problémy, které patří k životu stejně jako smrt. Sestřička Smrt.
Není to nakonec vina lékařů a příbuzných, že chce tolik lidí zemřít? Není to i moje vina?
Ideální smrt? Ležím v hospici, v tom božském klidu, kolem mě plno světla, právě odjeli moji příbuzní, kteří mi přišli předčítat z mé knížky. Připomněli mi, že můj život měl a pořád má smysl. Trochu mě něco bolelo, ale sestřičky mi píchly injekci. A díky tomu, že jsem mohla pohladit vnučku po hlavičce, se i ta fyzická bolest stala snesitelnou. Cítím, že umírám a ta neznámá černovláska mě bere za ruku. Včera mi vykládala o tom, jaké má problémy s manželem a já jsem jí něco málo zkoušela poradit, přece jenom jsem toho za ten život už hodně prožila… Tak snad to zabere. Cítím, že umírám. Těším se na to, co bude po smrti. Umírá se mi tak nějak lehce, protože nemám svědomí zatížené vraždou… Do svých šestnácti jsem totiž byla vášnivě pro euthanasii, ale potom jsem díky Bohu navštívila hospic a… Bože, tolik se těším na všechny své příbuzné a kamarády… A taky na Tebe, víš-
Zajeďte někdy do hospice a vezměte někoho s sebou... A nepodporujte zákon pro euthanasii. A mluvte o tom všem a se všemi, prosím...
Díky za tento článek! Bylo by fajn, kdyby si to mohli přečíst i ti, co na signaly nechodí. Určitě by stál za zveřejnění i jinde. Mám pocit, že mezi náma mladýma je spousta těch, co kvůli nedostatku informací a zkušeností říkají ano eutanazii. Tvůj článek by jim snad otevřel oči.
Moc pěkně napsané. Já ještě nikdy hospic nenavštívila,ale mám zkušenost s jedním domovem pro seniory v kterém žije můj dědeček ( pro ty staříčky a stařenky, kteří už mají mnoho bolestí a nemocí.... jsou ty jejich ošetřující sestry jako zářiví Andělé, kteří jim pomáhají a velmi často je potěší slovem, dárkem....) Vím, že dědeček i přesto,že je již hodně nemocný je tam velmi spokojený a netouží odejít dřív než si jej Bůh zavolá sám. Nikdy jsem ho neslyšela, že by si stěžoval na své problémy, ba naopak je velmi šťasný a pokaždé o tom mluví jak je moc rád když jej navštívíme, když vyhraje kuželky, člověče nezlob se, když je slunečný den....když vidí svého pravnoučka a teď se s celou rodinou těší na dalšího, nebo když si jej vezmeme o víkendu k nám domů, když jej vezmeme na mši svatou....těch když je spousty.NEUMÍM SI PŘEDSTAVIT,že by jednou dědeček od nás odjížděl a my se s ním loučili,tak dědečku měj se krásně to je dnes poslední návštěva u nás doma, zítra jdeš k tomu panu doktorovi, jak jsme se domluvili, na tu injekci, která ti pomůže od všech těch bolestí, my jsme ti chtěli ulehčit, však víš...... Jen z téhlé představy JE MI SMUTNO A NEDOBŘE.A myslím si, že pokud by zákon o Euthanasii existoval tak je velmi zneužitelný tak jako to známe v jiných případech......Neumím si představit,že bych někoho připravila o těch pár krásných chvil, které ještě může prožít. Také už jsem zažila kdy se beznadějně vypadající stav nemocného zlepšil a on si pak ještě mnoho dalších krásných chvil prožil.... Protože věřím v sílu modlitby,tak za ty staříčky, za nemocné...prosívám, aby jim Pán dal sílu překonávat všechny ty těžkosti které s sebou nemoc, stáří, bolest.... nesou a VĚŘÍM, že až Bůh uvidí, že ten člověk už nemůže unést tíhu svého trápení tak si jako Pastýř tu svou ovečku zavolá k sobě.... Takže euthanasii říkám NE.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.