Z deníku jednoho šťastného páru

Škoda, přeškoda a třikrát věčná škoda, že se ten mladý a šťastný a spokojený a zářící pár nepodíval navzájem do svých deníků…

ONA

Tak jsme se rozhodli, že u něj zítra budu spát. A myslím, že po tom půl roce, co se známe, a hlavně po tom, co se mezi námi poslední měsíc děje, je úplně jasné, co se stane. Oba s tím počítáme. Mám ho ráda, těším se na to, ale… Ale od té doby, co musela Ivana na potrat, mi pořád v hlavně bliká ono ,,co kdyby?“ Co kdybych taky otěhotněla? Teď, když nemáme ani jeden maturitu? A… S ním??? Chtěla bych s ním vůbec vychovat děťátko? Je ješitnej, občas trochu sobec, a dost pohodlnej. Na potrat jít nechci, nechci dopadnout jako Ivana, která se rozbrečí vždycky, když vidí maminku s kočárkem. Budeme se chránit, jasně, ale… Ale co kdyby? Stát se přece může úplně všechno… Jo, mám ho ráda a hrozně moc mě fyzicky přitahuje. Ale vím, že pokud se spolu vyspíme, budeme to potom dělat už pravidelně, a strašně se bojím, že s ním jednou otěhotním.

Díky Ivaně jsem si bohužel sex začala spojovat s plozením dětí, a najednou se na spoustu věcí dívám jinak. A všechna rozhodnutí jsou teď o mnoho těžší…

Zapnu televizi, pustím rádio, otevřu časopis a ze všech stran je vidět jenom to jedno. Musíme zažít co nejvíc vzrušujících věcí, aby nám bylo co nejpříjemněji, hlavně, abychom se nenudili. Dobře, takhle to možná můžou cítit chlapi, ale co my holky? Co já? Vždyť po sexu přece vznikají děti! To to nikdo takhle nechápe? Už mě to štve. Někdo je tady asi úplně praštěnej a dívá se na to úplně špatně, buď já, nebo oni, nevím, kdo z nás má pravdu.

Ano, zítra se s ním vyspím, protože se známe už dost dlouho a máme se rádi a směřujeme k tomu, ale nechci mít s tím člověkem dítě a už vůbec s ním nechci žít a zestárnout. Možná je náš vztah úplně nezdravý a bylo by lepší ho ukončit, ale… Ale jaký vztah je vlastně zdravý? A on to tak chce. A já… Já vlastně nevím, jestli je to to, co chci -

ON

Tak jsme se rozhodli, že u mě bude zítra spát. Měl jsem z toho hroznou radost, od chvíle, co jsme se seznámili, vlastně myslím jenom na to jedno, poslední měsíc čím dál tím víc, ale… Přiznávám, že… Že je mi to občas až trapný, protože jsem s ní celý ten půlrok vlastně jenom kvůli tomu, jak moc mě fyzicky přitahuje. Myslím, že ona mě má upřímně ráda, a já ji tak trochu vodím za nos. Nedovedu se s ní bavit tak dobře jako se svými kamarádkami, je na mě moc pořádná a puntičkářská, často mě štve. Vlastně si vůbec nedovedu představit, že bych s ní ještě rok dva vydržel, a už vůbec si nedovedu představit, že bych ji měl třeba někdy požádat o ruku. Strašně, hrozně, příšerně moc mě fyzicky přitahuje a upřímně říkám, že všechny ty SMSky, dárky, vyznání, večeře a výlety, čas s ní strávený, to všechno jsem vlastně dělal jenom kvůli tomu, co se stane zítra. Moc jsem se na to těšil, ale čím blíž to je, tím víc se toho děsím.

Co když si ji tím k sobě nějak moc připoutám? Nemyslím, že by otěhotněla, to proboha ne, dám si přece pozor, a přinejhorším půjde prostě na potrat. Ale co když bude náš vztah najednou hrozně vážný?

Nejlepší by bylo, kdybychom se po zítřku rozešli a už nikdy se neviděli, jenže tak to nemůže dopadnout, na to ji znám až moc dobře. Jsem si jistý, že jednou se s ní stejně rozejdu, ona totiž není člověk, s kterým bych chtěl zestárnout. Já vlastně nevím, sex je strašně fajn, ale je možný, že už mám toho všeho trochu dost? Že už bych chtěl konečně spát jenom s holkou, kterou budu milovat, a s kterou budu chtít být pořád, a která mě hlavně nebude tolik štvát? Všichni okolo mě tlačí do toho, že si musím užít co nejvíc já, ale je možný, že bych chtěl, abychom si užili oba stejně, ne – li ona víc? To to nikdo takhle nechápe? Už mě to sere. Někdo je tady asi úplně praštěnej a dívá se na to úplně špatně, buď já, nebo oni, nevím, kdo z nás má pravdu.

Jo, zejtra se s ní vyspím, protože náš vztah je prostě v té fázi, ale nejde mi vůbec o ni, to říkám natvrdo, jde mi o mě, o moje potěšení, a je mi z toho trochu špatně. Mám pocit, že je to nezdravý. Mám pocit, že celý náš vztah je vlastně nezdravý a bylo by lepší ho ukončit, ale… Ale jaký vztah je vlastně zdravý? A ona to tak chce. A já… Já vlastně nevím, jestli je to to, co chci -