Chlast - slast aneb Příběh hlubší, než si myslíte

Přátelé, trochu to tady odlehčíme. Mám pro Vás příběh jednoho mladého muže a šikovné paní doktorky. Prosila bych o velkou pozornost při čtení. Zvláště po prvním dopise mladého muže – zkuste se, prosím, na chvilku zastavit a popřemýšlet, co byste mu poradili Vy sami...

Vážená paní doktorko…

Kde začít? Je to sranda, tohle pití. Dostává mě to do zvláštní nálady – přesně do tý nálady, do který bych se jinak nikdy nemohl dostat. Je to sranda a baví mě to. Říkají, že to škodí zdraví, ale to pro mě není argument přestat. V týhle době už stejně neexistuje skoro nic, co by zdraví neškodilo. Vždyť si to vemte – jdu po ulici a kolem mě jezdí plno aut a já to musím čuchat. Škodí to zdraví. Jdu do restaurace – a plno lidí tam kouří a já to musím čuchat. Škodí to zdraví. Koupím si minerálku – a je v plastový lahvi, z který musím pít. Škodí to zdraví. Chci se umýt – a koupím si mýdlo, v kterým jsou určitě nějaký látky, který škodí zdraví, na to vemte jed. Takže když jdu jednou dvakrát do měsíce někam s přáteli zakalit, určitě to nemá na moje zdraví zas tak zásadní vliv, jak je mi předkládáno. Kdepak, já se oblbnout nenechám. Je mi skoro dvacet, jsem mladej, potřebuju si užít co nejvíc. A s hladinkou v krvi to jde mnohem líp…

Proč Vám tohle všechno píšu? Mám jedinej problém. Naprosto jedinej, zdůrazňuju. A stává se mi to až poslední dobou. Je to takový divný, nevím ani pořádně, jak začít. Ehm… Mám problém se svými přáteli. Vždycky, když někam spolu jdeme, já jsem ten, kterej zůstane nejstřízlivější, já jsem ten, kterej dva kamarády táhne přes celý město domů, a tím pádem si neužije tolik jako oni. Já jsem ten, kterej přebírá zodpovědnost za ty ostatní. Já jsem ten, kterej vždycky starostí o ty druhý sám docela vystřízliví. A teď nevím, co s tím. Přestat pít nechci. Kamarády mám rád a chci si užít stejnou srandu jako oni. Ale zároveň uznávám, že tady musí být někdo, kdo všechny odtáhne domů. Poradíte?

Mladý muži, Váš problém je skutečně docela žinantní. Zkoušela jsem se vcítit do Vaší situace a doslova mi přebíhal mráz po zádech. Co s tím vším? V podstatě je to patová situace. A slušně nezáviděníhodná. Váš problém vlastně nemá řešení. Poprvé za šestatřicet let své praxe říkám tuto větu. Ne, Váš problém Vám nemůžu pomoct vyřešit. Radila jsem se o tom s různými lidmi. Nakonec jsme se všichni shodli na tom, že jediným východiskem je Vaše setrvání v této situaci. Musíte doufat, že se problém nějakým způsobem vyřeší sám. Zkuste to zkrátka dělat tak, jak jste to dělal až doposud, a uvidíte sám, co Vám život přinese. Docela by mě to zajímalo, proto bych Vás prosila, abyste se mi po čase ozval. Držím Vám palce a myslím na Vás, mladý muži. PS. Nepijte tolik, prosím Vás. Opravdu to škodí zdraví.

Drahá paní doktorko! Píšu Vám po pěti letech, doufám, že si na mě ještě vzpomínáte. Troufám si tvrdit, že ano, protože jste mi tenkrát napsala něco v tom smyslu, že jsem zatím jediný člověk, jehož problém nemůžete pomoct vyřešit. Zrekapituluju Vám svůj případ. Docela rád jsem vždycky pil, přestože mi pořád všichni říkali, jak je to nezdravé. Ale byl jsem velký smolař, vždycky jsem zůstal nejstřízlivější a cítil tak velkou odpovědnost za ostatní. Měl jsem tak pocit, že si vlastně nemůžu tolik užít. Bylo to něco jako moje životní prokletí, nikdy se mi nepodařilo to zlomit. Vy jste mi tenkrát poradila, abych se s tím smířil a nechal to být, že se to nějak vyřeší samo. Něco Vám řeknu, drahá paní doktorko. Vaše rada bylo to nejcennější, co jsem v životě dostal. Myslím to upřímně. Za nějaký čas mě totiž moje postavení začalo bavit. Začal jsem si v tom libovat. Začal jsem si to užívat. Přišlo to nějak samo od sebe. Začal jsem se v tom vyloženě vyžívat. Stal jsem dokonce tou myšlenkou posedlý, myšlenkou, že jsem někým výjimečným, někým potřebným. A co je se mnou teď? Je to zvláštní, ale pořád dělám to stejné jako před lety. Pořád chodím s kamarády a pořád mám to svoje výsadní postavení - tahám je domů. Ale něco se trochu změnilo. Paní doktorko, já jsem přestal pít. Čert vem to, že je to nezdravé, nezdravých je milion věcí, o to vlastně vůbec nejde, ale už mě to nějak nebere. Prostě už se nepotřebuju dostávat do tý zvláštní nálady, která mimochodem časem už vůbec zvláštní nebyla. Existuje milion lepších věcí, třeba táhnout kamarády z hospody domů a mít z toho dobrý pocit. Děkuju Vám za radu, pomohla mi. Mám Vás rád! S láskou –

V mém příběhu se vlastně jedná o jednu velkou metaforu k životu křesťanů. Doufám, že jste pochopili. A doufám, že skončíte stejně. Vlastně skončíme…:o)