Ideální strážce zákona ... a Zákona

To si to takhle jedu na kole po silnici domů z hlídání jednoletého cvrčka, cesta krásně ubývá, broukám si melodii z Včelích medvídků, na hlavě mám přilbu a jsem šťastná. Proč? Protože do sebe konečně po sedmnácti letech života všechno zapadá a má smysl… ,,Tam kde v noci jasně svítí světlušky, tam kde za srdce tě berou berušky…“ A, tamhle stojí takový veliký policista s plácačkou… Proč se na mě tak divně kouká? Vždyť přilbu mám… ,,Tam kde vesele si žijou čmeláci, tam kde brouk si z brouka dělá legraci…“ Do prčic, to mává na mě, abych zastavila? Co chce? Vždyť přilbu mám… ,,Tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a po – ta -  ..“

,,Slečno, zastavte!“ A, tak opravdu mával na mě… Ale proč je takový nepříjemný? ,,Dobrý den…“ ,,Dobrej. Pokud souběžně se silnicí vede cyklostezka, jste povinna, zdůrazňuji POVINNA, ji při jízdě na bicyklu použít.“ ,,Aha, to jsem nevěděla, to se omlouvám…“, blekotám zmateně, snažím se pobrat to, co mi to právě těmi oficiálními slovy sdělil, a pokouším se o úsměv.  ,,Takže přejděte okamžitě na druhou stranu…“ ,,Dobře, děkuju, nashledanou…“, ani se nesnažím o vysvětlení toho, že během pár metrů budu odbočovat, takže budu přecházet naprosto zbytečně, a rychle přecházím tak, jak si to představuje.

Už si nezpívám, ale přemýšlím. A přiznám to, jsem trochu zklamaná, ani nevím, proč. Místo zpěvu ve mně probíhá vnitřní dialog. ,,A cos vlastně čekala? Vždyť udělal jenom svoji povinnost…“ ,,Ale usmát se na mě trochu mohl, nebo se aspoň tolik nemračit…“ ,,A co Ty bys vlastně chtěla?“ ,,Já nevím, mohl projevit trochu soucitu, vždyť já jsem nevěděla, že jsem při jízdě na bicyklu povinna využívat cyklostezku vedoucí souběžně se silnicí, jak to tak nějak divně řekl…“

Jak by tedy podle mého měl vypadat ideální strážce zákona? Měl by být příjemný a zastavit mě s úsměvem, ne s plácačkou. Měl by mě prvně pochválit za to, že mám helmu. Měl by mi vysvětlit, proč jsem povinna využít cyklostezku, a ne silnici. Měl by mluvit jazykem mně blízkým. Neměl by se povyšovat. A kdyby byl hezký a příjemně voněl, vůbec bych se nezlobila, a kdyby mě pozval na kafe, určitě bych šla…

Zastavuji proud svých myšlenek přesně tam, kde to je mravně žádoucí, a začínám se smát, protože mi slovní spojení ,,strážce zákona“ až příliš připomíná Zákon s velkým zet… Není to zvláštní? Máme strážce zákona s malým zet, který jsme si vytvořili sami, ale kdo bude hlídat Zákon s velkým zet? Já? Ty? Měli bychom, ne?

A už se směju, div z kola nespadnu, protože si představuji dva křesťany, jak stojí u silnice.

Ten první, to je přesná kopie mého dnešního policisty. Naproti němu jede zmalovaná slečna s výstřihem, on zvedá plácačku a povýšeně a nepříjemným hlasem pronáší: ,,Slečno, zastavte. Dobrej den. Copak nevíte, že porušujete šesté přikázání, které praví ,,Nesesmilníš“? Cože? Jak se vůbec můžete opovážit zeptat, čím? Koukněte se na svůj výstřih… Jo, a co Vy a předmanželská čistota? To Vám asi nic neříká, co? Že se nestydíte…“ A chudák slečna kouká jak čerstvě vyoraná myš a neví, proč by měla být nečistá a proč by měla porušovat šesté přikázání. A co tomu nepříjemnému šílenci vadí na mém výstřihu? A proč se na mě díval tak spatra? A proč mě ani nepochválil za to, že mám přilbu?

Ten druhý strážce Zákona zastavuje tutéž slečnu s úsměvem. ,,A, koukám, že máte přilbu, šikulka. To je nádherný, že máte stálou práci, nekradete a občas pošlete DMSku… Chválím moc! Ale je tady pár věcí, které Vám rád vysvětlím… Mohla byste nosit trochu menší výstřihy, je to pro Vaše dobro, vždyť Vás někdo může znásilnit… A jestli Vám můžu dobře poradit, počkejte se sexem až do svatby, je to tak lepší pro Vás pro oba… Budete si mít co nabídnout, na co se těšit a budete si vzácní… A jako bonus: žádné starosti s antikoncepcí či nemocemi… Mějte se pěkně, a jestli chcete, můžeme někdy zajít na kafe, rád Vám všechno v klidu vysvětlím…“

Jak dopadla první slečna? Začala nosit naschvál ještě větší výstřihy, všude strážce Zákona pomlouvá a dodneška neví, co je to předmanželská čistota.

Plácačku vyhazuju pryč, chystám si úsměv a každého chválím za nošení přilby. Taky se nepovyšuju a mluvím srozumitelně. A snažím se vysvětlit, proč je výhodné Zákon neporušovat… Baví mě to.

Jo, málem bych zapomněla, jakže to vlastně dopadla ta druhá slečna? Určitě lépe než ta první, ale nevím přesně, těžko říct, jaké s ní má plány… Kdo? No přece sám velký Policejní prezident, kterému sloužíme…