Moji přátelé z internetových diskusí nejen o potratech

Už se Vám někdy stalo, že byste nahlas řekli něco, co si už dlouho myslíte, a mělo to nečekaně zajímavou dohru?

Přesně tohle se mi stalo na besedě o euthanasii. Měli jsme totiž možnost pokládat otázky ohledně euthanasie těm nejzasvěcenějším osobám – lékařkám věnujícím se tomuto tématu už nějaký ten pátek. Přede mnou seděl už na první pohled do tématu zainteresovaný muž, který pálil na ženy jednu otázku za druhou.

,,A jak je to s péčí pro nevyléčitelně nemocné z finančního hlediska? Je to přece velmi nákladné…“, řekl sebejistě a zdůraznil trochu vyzývavě až nekřesťansky slovo velmi.

Paní primářka už už se nadechovala k odpovědi, když vtom ji pán ještě přerušil se slovy:

,,Teda aby nedošlo k omylu, takhle já bych v životě neuvažoval, já jen pokládám otázky, které pokládají lidé v internetových diskusích…“

,,Však to je v pořádku, my všichni, co tady sedíme, většinou víme, jak se k tomuto tématu postavit, ale musíme i vědět, jak to předat přijatelně dál svým přátelům…“, usmála se paní primářka, ale pán ji opět přerušil, a tentokrát docela ostře:

,,Na takovéto otázky by se tedy mí přátelé v životě nezeptali, to já jenom interpretuji ty anonymní hlupáky z internetu, s těmi já bych se v životě nepřátelil…“

Okamžitě, jak tohle řekl, jsem já, ta nejmladší žába a účastnice besedy, docela bezmyšlenkovitě a nahlas pronesla do toho ticha:

,,A to je hodně velká chyba…“

Pán se na mě otočil (až teď jsem si všimla, jak moudře oproti mně vypadá:-)), chvíli se na mě zvláštně díval a pak se pousmál, skoro jakoby chtěl dodat: ,,Však já vím své.“

Odnesla jsem si tedy z přenášky dvojité ponaučení:

1)      Nebuď tolik hrrrr a věci, které se Ti jeví jasně, říkej citlivěji.

2)      Koukni se někdy na nějakou internetovou diskusi, abys lépe poznala ty hlupáky, které se nikdy nemůžou stát přáteli toho pána, což je podle Tebe jeho veliká chyba.

A protože od slov u mě nebývá daleko k činům, využila jsem diskusi k článku o tom, jak církev chce vyobcovat polskou ministryni za napomáhání potratu. To bude mazec, pomyslela jsem si, a nemýlila se.

 

,,Muze mi nekdo vysvetlit co cirkev prinesla dobreho na tento svet? Dekuji.“

Tak tady by problém být neměl, pomyslela jsem si. Určitě se v tom dlouhém sloupci odpovědí najde alespoň jeden člověk, který vzpomene hospice, stacionáře, zkrátka podporu těch, které jiní zavrhnou. Dobrovolníci, misionáři, nebo ,,obyčejní“ křesťané, kteří nezavrhují pro ostatní zavrhovatelé. Mýlila jsem se.

,,Spoustu poslušných oveček bez vlastního rozumu... , spousty mrtvých..., války... ,“

,,Tvori vic mist pro homosexualitu mezi muzi“

,,No... ze... sveho... pohledu... dela... same... dobre... věci…:-)“

Ne, to není možné. I kdyby to tak nakrásně bylo, proč nás tolik uráží? Vždyť kolik těch ,,dobrých“ lidí, s kterými se v životě setkali a setkají, jsou ,,dobří“ právě díky příkladu Ježíše? Sestřičky, učitelky, úředníci, záchranáři… Ne, takhle ne. Pokud uráží církev, uráží totiž i každého z nich.

Překliknula jsem na další stránku.

,,Fuj, rozcupovat ty katolické fanatiky, historicky na tom světě už toho bordelu nadělali dost“

Ale, pane, za bordel, který udělali, si budou zodpovídat oni sami, chápete? A pokud byste nás chtěl rozcupovat, taky si za to budete zodpovídat, takže to, prosím, nedělejte, protože mi na Vás záleží, pane, pomyslela jsem si, ale nějak se mi nechtělo do té diskuse přispívat, protože jako bych předem tušila odpověď typu: ,,A před kým a kdy si to jako budou zodpovídat?“ Tady bych s nějakým Posledním soudem rozhodně neuspěla. Tady se musí používat argumenty, na které si mohou šáhnout, které jsou viditelné a vědecky podložené.

,,Katolický radikalizmus v evropě je pro nás mnohem nebezpečnější než islámský radikalizmus na blízkém východě.“

,,A co navrhuješ? nějaké násilí proti katolíkům?“

,,Rimane je hazeli lvum, ne?“

,,To nebyl tak špatný zvyk…“

A já jsem se slzami v očích věděla, že i kdyby mi ta poslední pisatelka umírala v náručí, udělala bych cokoliv pro její záchranu. Protože mi to přikázal Ježíš, ten, který založil i církev, která prý s Bohem nemá nic společného.

Nebudu, nebudu číst tyhle diskuse, je to na nic. Radši jim ukážu křesťanství v praxi. A budu si každý den třeba desetkrát opakovat. ,,Jako jsem já Vás miloval láskou, milujte svět…“ A uklízet papírové kapesníčky u Zelené hory a půjčovat jim jednou peníze bez naděje, že mi je kdy vrátí. A možná budu taky působit hloupě a naivně. No a?

Nebudu, nebudu chodit na tyto diskuse. Radši se budu bavit s kýmkoliv a pochybuji, že by mi ta napůl opilá žena, která mi chválila klobouk a jejíž životní příběh jsem včera v noci na lavičce půl hodiny trpělivě poslouchala, řekla do očí: ,,Římané Vás házeli lvům, s chutí bych Tě tam taky hodila…“

,,Tohle kdyby ten jejich Ježíš viděl, tak by se obracel v hrobě…“

,,Ježíš se v hrobě neobrací, On z něho vstal… A o tom je křesťanství…“

Smála jsem se této vtipné odpovědi toho prima bratra v Kristu ještě hodně dlouho. Skoro by se mi tam bývalo chtělo dodat ještě ,,A o tom je křesťanství, vole…“, ale věděla jsem, že tam to slovíčko vole být prostě nemůže. Protože o tom je křesťanství…

Odpusť jim, Otče, protože oni nejsou tak zlí, jak píšou, vážně, za to Ti ručím… A navíc, jsou to moji přátelé, víš? :-)